Miss ČR 2018 studuje v Pardubicích a nedá na ně dopustit

Miss ČR 2018 Iveta Maurerová to má z východočeské metropole všude blízko

„Setkala jsem se s názory, že jsou Pardubice betonovým městem.“

Pardubice mají svou miss, dokonce Miss České republiky 2018, v obnovené národní soutěži krásy. I když pochází ze Znojma, Pardubice se jí staly druhým domovem. Studuje druhým rokem na Univerzitě Pardubice, Fakultě ekonomicko – správní, obor Management podniku. Je už sice členkou organizačního výboru obnovené soutěže Miss ČR, přesto nejen kvůli studiu zůstává věrná Pardubicím.

Ivetko, vás neláká Praha? Přece jen je tam více možností i co se týče modelingu, kterému se rovněž věnujete…

Praha je pro mne spíše pracovní záležitostí, znamená pro mě stres, chaos a hodně práce. To je důvod, proč bych tam nemohla žít. Proto jsem ráda, že mám tak blízko od Prahy své milované Pardubice, kde můžu vypnout, odreagovat se a nabrat další sílu a energii na další pracovní možnosti, což v Praze nedokážu. Je to opravdu hodinka cesty, takže dojíždění pro mě není problém. Žít v Praze mě sice neláká, ale mám ji moc ráda, je to nádherné město a ráda zde poznávám nová krásná místa.

Jak zvládáte studia a proč jste se rozhodla zrovna pro pardubickou univerzitu?

I přesto, že modeling je můj život a celoživotní sen, škola je pro mě prioritou a vše se snažím dělat tak, abych ji nijak nezanedbávala. Přece jen modeling se nedá dělat navždy a co potom. Myslím si, že v dnešní době už se člověk bez školy neobejde a navíc mě studium na univerzitě baví. Nemám ani žádný „individuál“, mám normálně prezenční formu studia, ale dobře jsem si přizpůsobila rozvrh vyučován. To je na pardubické univerzitě možné, abych zvládala v klidu obojí. Vybrala jsem si ji proto, že je to pro mne takový středobod. Je to kousek od Prahy, kousek od Brna, takže to můžu hezky spojit s prací. Jen domů to mám trošičku dál, ale jako vítězka Miss České republiky 2018 jsem dostala jako hlavní cenu auto, takže je ta cesta domů hned příjemnější. Navíc v Pardubicích jsem se pohybovala ještě před tím, než jsem nastoupila na univerzitu a během pár chvil jsem si je zamilovala. Pardubice byly pro mě jasným vítězem, kam nastoupit na školu.

Pardubický kraj je obecně na chvostu v návštěvnosti turistů, Pardubice na tom nejsou o moc lépe. Myslíte si, že nezájem je na místě a co by se podle vás mohlo zlepšit?

Mně osobně se Pardubice velice líbí, jsou podle mého názoru krásné útulné město a staly se mým druhým domovem. Přesto, že jsou zde krásná místa kolem Labe, krásná příroda okolo, mnohokrát už jsem se setkala s názory lidí, že jsou Pardubice betonové město. Možná by právě to mohl být důvod malé návštěvnosti. Zlepšit by ji mohlo například uspořádání větších akcí.

Naši zvídaví paparazziové vás fotoaparáty zachytili na dostizích. Bylo to poprvé nebo už máte nějakou zkušenost. A co sázky?

Přiznám se, ač žiju v Pardubicích už poměrně déle, na závodiště a místo konání Velké pardubické jsem zavítala úplně poprvé. Jinak jsem na dostizích už byla ve Velké Chuchli. Jsem moc ráda, že jsem se mohla účastnit IV. kvalifikace na Velkou pardubickou. Měla jsem i tu čest předat cenu vítězi hlavního závodu tohoto dne nebo zažít kočárovou jízdu, a tak vidět zblízka Taxis a další překážky, což byl pro mě opravdu zážitek. Nikdy jsem ještě nesázela a přiznám se, že tomu ani moc nerozumím a nijak obzvlášť mě to ani neláká.

Zároveň jste svou účastí ten samý den podpořila akci Andělé pro Adámka. Tam by vás leckdo nečekal. Šlo o bigbítovou akci, samozřejmě, že s dobrým úmyslem. Jak jste se tam ocitla a jak jste se pak cítila?

Na akci Andělé pro Adámka jsem byla pozvána a toto pozvání jsem samozřejmě bez váhání přijala. Je opravdu hrozné, co se stalo a já jsem ráda, že jsem tuto akci mohla podpořit. Když jsem viděla smutek a starosti v očích Adámkových rodičů, člověk si hned jinak uvědomí hodnoty života. Přeji celé rodině a Adámkovi hodně sil a posílám spoustu energie. Držím palce a modlím se za lepší časy a zázraky.

Celebrity, kterou už jste, mají nejspíš za povinnost podporovat dobročinné akce. Chystáte se pomoci i někomu dalšímu?

Asi bych to nenazývala jako povinnost. Když se člověk dostane nahoru, je vidět a má možnost a prostředky, co jiného dělat, než pomoci druhým. A jsem ráda, že právě soutěž Miss České republiky podporuje charitativní organizace. Nejsme ani zaměření na jednu oblast, podporujeme opravdu cokoliv – nemocné děti, domovy seniorů, ekologii, zvířata, útulky a podobně. Já jsem vděčná, že mám tu možnost se do toho všeho zapojit. A není to jen o finančních darech. Kolikrát druzí ocení, že je někdo přišel potěšit, udělat jim radost, udělat jim nějaké překvapení, sdílet s nimi zážitky. Vidět pak to nadšení a radost v očích je opravdu ten nejkrásnější pocit. A myslím si, že tohle má smysl.

Děkuji za rozhovor.

Text: Bohumil Roub

Foto: archiv Ivety Maurerové, Jiří Dvořáček

Sdílej na sociální síti:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *